radoby seminarka o smyslu zivota (ocenil bych leda, kdyby mi nekdo kteroukoli z nesrozumitelne popisovanych teorii vyvratil)

Tvrzení Herakleitova
v kontextu moderní doby
Seminární práce pro předmět Vybrané kapitoly z dějin filosofie

Vypracoval: Tomáš Haase

Tři Herakleitovy myšlenky mi stačily, abych pochopil smysl života. Člověk pro svůj život nepotřebuje vědět víc. Na následujících řádkách bych rád vystihl, proč mne Herakleitovy myšlenky tolik ovlivnily a proč jim věřím. Ve zkratce je to proto, že veškeré poznání v mém životě nevyvrátilo žádnou z těchto tezí a naopak si myslím, že moderní věda, po dvou tisících let od Herakleitova působení, na pravdivost jeho výroků poukazuje.
Herakleitos z Efezu žil zhruba od roku 535 př.n.l. Do roku 475 př.n.l. A spadal tak tedy do období Milétských předsokratovských myslitelů. Často byl označován přízviskem Temný filosof. Pocházel z vrstev aristokratických, ale odmítl vládnout a radši to přenechal svému bratru. Značně totiž opovrhoval méně přemýšlejícími obyčejnými občany a jako duchaplnější činnost, než vládnutí tehdejším lidem označil hru v kostky s místními chlapci. Před svými nepřáteli se uchýlil do chrámového azylu Artemidia, starodávného posvátného okrsku bohyně v Efezu. Té také obětoval (věnoval) svůj jediný spis, jehož název není znám. Pozdější tradice mu přisoudila standardní pojmenování „Peri fyseos“ (o přírodě). Z tohoto svitku se zachovala zhruba 1/3 a z toho polovina v přímých citacích. Jedná se tedy o relativně dobře zachovaného autora. Původní pořadí zlomků nelze s jistotou určit. Výroky však lze třídit a spojovat podle společných slov a témat. Výsledkem je poměrně koherentní celek, který možná nerespektuje původní řazení, ale poskytuje dobrý obraz Herakleitova myšlení. Herakleitos svou řeč záměrně archaizoval a jeho styl napodoboval mysterijní způsob vyjádření v obrazech, jejichž smysl byl přístupný pouze zasvěcovaným či zasvěceným. Odtud snad také pocházela nálepka temný. Často totiž není jasné, co Herakleitos mínil, popřípadě lze odhalit více vrstev významů. Hérakleitos měl velký vliv na pozdější filozofii. Mezi nejznámějšími z těch, co ho uznávali v moderní filozofii byli Georg Wilhelm Friedrich Hegel, který rozvinul a rozpracoval jeho teorii vývoje a změn, a Friedrich Nietzsche, který se věnoval předsokratikům ve svém spisu Filosofie v tragickém období Řeků. Z moderních filosofů jím byl nejvíce ovlivněn Heidegger, který interpretaci jeho zlomků věnoval spis a přednášel o něm.
První myšlenka - kdo pochopí vesmír, pochopí sebe. Původní znění je „Kdo pochopil božský logos najde sebe.“ a souvisí s dalším prohlášením „Hledal jsem sebe samého.“. Hledáme-li odpověď na otázku smyslu našeho života, pak tyto dvě tvrzení jsou pro nás informací, jak je třeba odpověď na tuto otázku hledat a jakou cestu je třeba pro její rozkrytí podniknout. Rozvinutím Herakleitova tvrzení tedy docházíme k názoru, že odpověď na otázku „jaký je smysl lidského života?“ je shodná s otázkou „proč existuje člověk?“. Herakleitos z Efezu viděl člověka jako jednající a poznávající bytost a zároveň ho chápal v jednotě světového dění jako jeho článek. Obecný smysl (logos) života kosmu je také smysl života člověka. V mechanickém výkladu je tedy celý vesmír jednotný stroj s jednotným smyslem. Za předpokladu, že vesmír pracuje a dělá to, co dělat má, mělo by být možné pozorováním jeho procesu odhalit jeho funkci, jeho výsledek. K tomuto se dostanu v popisu druhé myšlenky.
Nyní bych rád přiblížil jak si vykládám Herakleitovo logos. Logos je slovo, zároveň bůh a také všeprostupující princip. Je to velmi rozumné označení pro vlastně úplně všechno. Snad lze logos vysvětlit od jeho účinku. Tedy Logos stojí mimo čas, je stálé. Vždy bylo a vždy bude. Zároveň je neměnné. Tak jako jsou neměnné fyzikální zákony a nebo pravda. Jedna a jedna jsou dvě a vždycky budou. Je třeba neovlivnit se zde lidským myšlením, že dvě lze jednou nazvat dvě a jindy deset. V reálném světě to budou vždycky dvě. Logos musí být základem a počátkem všeho. Od logu se tedy odvíjejí všechny fyzikální zákony, podle kterých se pak utváří svět, vesmír. Herakleitos v tomto případě předpokládá, že hybatelem všeho je praoheň – věčně živý oheň. Viditelný svět se z praohně vyvine. Dnešní vědci potvrzují tuto myšlenku svou teorií velkého třesku – výbuchu, kterým začala existence našeho vesmíru. Dále je logos nekonečné. Nemá smysl se vůbec ptát zdali je logos konečné, protože samo logos je prostor a pokud má hranice, pak leda si je samo stanovuje. Logos je bůh. Splňuje totiž předpoklad všemocnosti. Dovolil bych si pouze pochybovat, že existuje nějaké peklo a že má smysl stavět bohu chrámy, kostely, či mešity a uctívat ho. Přesto logos je nepochybně i inteligentní proces, protože zajišťuje lidské myšlení i proces evoluce, který také vykazuje inteligenci. Otázkou zůstává, zdali lze logos popsat. Zdali ho lze vystihnout jedním slovem, nebo jednou větou. Osobně se domnívám, že ano. Logos je jednota, zajišťující existenci a řád všeho. Vědci říkají, že vesmír vznikl z jediného bodu. Proto i já usuzuji, že tato jednota, toto pravidlo od kterého se odvíjí chod všeho lze jednou větou vystihnout. Dost možná však lidská inteligence nemá takové možnosti, aby tento princip jedním slovem vysvětlila. Zůstává nám proto jen tento shrnující pojem – logos.
Druhá myšlenka – Vesmír cyklicky vzniká a zase zaniká. Herakleitos říká, že viditelný svět se z praohně rozvine vždy po na začátku „velkého roku“ a po jeho uplynutí se do něho zase vrátí. To je tvrzení v naprostém souladu s našimi moderními vědci, kteří tvrdí, že vesmír zprvu existoval v jediném bodě, v němž byla všechna hmota, čas i energie, pak následovala nepředstavitelná exploze, která zapříčinila rozpínání vesmíru, které stále probíhá, velmi dlouho ještě probíhat bude a poté bude následovat ten samý proces zase pozpátku. Cyklus neustálého vznikání a zanikání můžeme mimoto vidět všude kolem nás. Nejvíce se nabízí život a smrt, ale příkladů se nabízí kolem nás spousta a vlastně úplně všechno jednou vzniká a jednou zase zaniká – myšlenka, nádech a výdech, roční období, den a noc, cokoli. Úplně každý proces má svůj protiklad, který jednou nastane. Tuto zákonitost vidíme u sebe a v našem světě a s rozvojem vědy pozorujeme tento princip zas a znovu ve stále menších a také stále větších procesech. Proto lze předpokládat, že to platí i pro celý vesmír a tím není myšlen jen ten vesmír, který popisují naši vědci. Dost možná je ten náš vesmír jen obrovská bytost v ještě větším vesmíru a nebo jen obrovské plíce, které se teď nadechují a za několik miliard let budou zase vydechovat.
Třetí myšlenka – vesmír pohání konflikt. Dle Herakleita - vševládnoucím zákonem je boj a jednota protikladů. Tedy boj je hybnou pákou všeho dění. Jednota protikladů zajišťuje smysl života, bez ní by nebylo napětí mezi tím, co je protisměrné, a tedy ani pohybu života. Toto tvrzení má opět nespočet důkazů v našem světe a důkazem pro tento princip může vlastně opět být úplně cokoli. Každý probíhající proces může najít vysvětlení v boji protikladů. Jako příklad bych snad uvedl lidské války, které jsou vždy katalyzátorem vývoje společnosti, nebo evoluci jakožto princip, ve kterém probíhá vývoj života díky boji o přežití, nebo snad elektrický proud, existující díky napětí. Bojem vzniká energie, pohánějící cokoliv dalšího.
Herakleitos usoudil, že lidé jsou ve své většině pošetilí. Stále se stýkají s logem (tím, co by měli pochopit), a přece ho nechápou, protože logos je obecným zákonem, ale lidé si to neuvědomují. Většina se spokojuje, místo s pravdou, s pouhým zdáním, přejatými šablonami myšlení, nebo předsudky. Ačkoli bdí, chovají se jako spící. Protože universální logos je společný, všichni, kteří ho pochopí, budou jednat a myslet stejně. Lidé radši uzavřeně myslí sami na sebe, přestože pochopení logu umožňuje svět vidět zcela jinak, chápat jej a i v myšlenkách a činech být jeho uvědomělou součástí. Tato zákonitost také platí dodnes a i já jsem z toho na závěr své práce smutný, stejně jako před dvěma tisíci lety Herakleitos z Efezu a stejně jako ještě spousta dalších lidí před námi i po nás.

Literatura:
KRATOCHVÍL, Zdeněk. Délský potápěč k Hérakleitově Řeči. 1.vyd. Praha: Herrmann & synové, 2006

Komentáře

Ahoj Kučíři

Napsal jsi to naprosto perfektně, skvělá esej. S tím, co jsi napsal se ztotožňuji a souhlasím s tím. Jak říká Nietzsche, Herakleitos nikdy nezestárne. Uvedená tvrzení lze těžko vyvrátit, vybral jsi z Herakleita to "nejméně temné" a přitom podstatné, opíraje se o Délského potápěče :-)